19. 身至念品注释
19. Kāyagatāsativaggavaṇṇanā
563以心遍满,就是被心所遍满。而心对海洋的遍满有两种,所以说“两种遍满”等等。依前一种含义,就是前面“由相应而亲近明”所说的意思;依后一种含义,就是“存在于明的部分、明的范围中”所说的意思。
563.Cetasāphuṭoti cittena pharito. Cittena pharaṇañca samuddassa dvidhā sambhavatīti āha – ‘‘duvidhaṃ pharaṇa’’ntiādi. Purimena atthenāti ‘‘sampayogavasena vijjaṃ bhajantī’’ti vuttena atthena. Pacchimenāti ‘‘vijjābhāge vijjākoṭṭhāse vattantī’’ti vuttena.
564对于“带来巨大警策”等说法,这里还有另一种理解方式:由于如实呈现了身体自身的状态,所以能带来巨大的警策。“为利益”是指为了现世等种种利益。“为安稳”是指从四种束缚中获得安稳。“为念与正知”是指于一切处都不远离念,并且具备七处正知。“为获得智见”是指证得观智。“为亲证明与解脱之果”是指亲证三明、心的解脱、涅槃以及四种沙门果。
564.Mahato saṃvegāya saṃvattatītiādīsu ayaṃ pana aparo nayo. Yāthāvato kāyasabhāvappavedanato mahato saṃvegāya saṃvattati. Atthāyāti diṭṭhadhammikādiatthāya. Yogakkhemāyāti catūhi yogehi khemabhāvāya. Satisampajaññāyāti sabbattha satiavippavāsāya sattaṭṭhāniyasampajaññāya ca. Ñāṇadassanappaṭilābhāyāti vipassanāñāṇādhigamāya. Vijjāvimuttiphalasacchikiriyāyāti tisso vijjā cittassa adhimutti nibbānaṃ cattāri sāmaññaphalānīti etesaṃ paccakkhakaraṇāya.
584在“为获得慧”等十六种表述中,“为获得慧、为慧增长、为慧广大、为慧丰厚”这四种,是从慧的角度说的修习表述;其余十二种,是从人的角度说的修习表述。“亲近善士”就是亲近善士。“听闻正法”就是在那些善士面前,听闻开示戒等修行之道的正法言教。“如理作意”就是通过如理考察所听闻的法义,以恰当的方式作意。“法随法行”就是随顺出世间法,修习戒等法道。
584.Paññāpaṭilābhāyātiādīsu soḷasasu padesu paññāpaṭilābhāya paññāvuddhiyā paññāvepullāya paññābāhullāyāti imāni cattāri paññāvasena bhāvavacanāni, sesāni dvādasa puggalavasena bhāvavacanāni. Sappurisasaṃsevoti sappurisānaṃ bhajanaṃ. Saddhammassavananti tesaṃ sappurisānaṃ santike sīlādippaṭipattidīpakassa saddhammavacanassa savanaṃ. Yoniso manasikāroti sutānaṃ dhammānaṃ atthūpaparikkhāvasena upāyena manasikāro. Dhammānudhammappaṭipattīti lokuttaradhamme anugatassa sīlādippaṭipadādhammassa paṭipajjanaṃ.
六种神通智,就是神变智、天耳智、他心智、宿住随念智、天眼智、漏尽智。七十三种智,是指在《无碍解道》的论母中,以“专注于耳门时的慧是闻所成智,听闻之后能防护时的慧是戒所成智”等说法所开示的、声闻共与不共的诸智。这七十三种智当中,闻所成智等六十七种智是声闻共有的;而根上下智、众生意乐随眠智、双神变智、大悲定智、一切知智、无碍智这六种智,则是声闻所不共的。
Channaṃ abhiññāñāṇānanti iddhividhadibbasotacetopariyapubbenivāsadibbacakkhuāsavakkhayañāṇānaṃ. Tesattatīnaṃ ñāṇānanti paṭisambhidāpāḷiyaṃ (paṭi. ma. 1.1-2 mātikā) ‘‘sotāvadhāne paññā sutamaye ñāṇaṃ, sutvāna saṃvare paññā sīlamaye ñāṇa’’ntiādinā ñāṇakathāya niddiṭṭhānaṃ sāvakasādhāraṇāsādhāraṇānaṃ ñāṇānaṃ. Imesañhi tesattatiñāṇānaṃ sutamayañāṇādīni sattasaṭṭhiñāṇāni sāvakassa sādhāraṇāni, ‘‘indriyaparopariyatte ñāṇaṃ, sattānaṃ āsayānusaye ñāṇaṃ, yamakapāṭihīre ñāṇaṃ, mahākaruṇāsamāpattiyā ñāṇaṃ, sabbaññutaññāṇaṃ, anāvaraṇañāṇa’’nti (paṭi. ma. 1.68-73 mātikā) imāni cha asādhāraṇañāṇāni sāvakehi.
关于七十七智,在这里:
Sattasattatīnaṃñāṇānanti ettha –
以生为缘而有老死,这是智;没有生,就没有老死,这也是智。对过去世也是如此:以生为缘而有老死,这是智;没有生,就没有老死,这也是智。对未来世也是如此:以生为缘而有老死,这是智;没有生,就没有老死,这也是智。而对于那法住智,也有这样的智:它是灭尽法、衰灭法、离欲法、寂灭法。以有为缘而有生,这是智……乃至以取为缘而有有,这是智;以爱为缘而有取,这是智;以受为缘而有爱,这是智;以触为缘而有受,这是智;以六处为缘而有触,这是智;以名色为缘而有六处,这是智;以识为缘而有名色,这是智;以行为缘而有识,这是智;以无明为缘而有行,这是智;没有无明,就没有行,这也是智。对过去世也是如此:以无明为缘而有行,这是智;没有无明,就没有行,这也是智。对未来世也是如此:以无明为缘而有行,这是智;没有无明,就没有行,这也是智。而对于那法住智,也有这样的智:它是灭尽法、衰灭法、离欲法、寂灭法。
‘‘Jātipaccayā jarāmaraṇanti ñāṇaṃ, asati jātiyā natthi jarāmaraṇanti ñāṇaṃ. Atītampi addhānaṃ jātipaccayā jarāmaraṇanti ñāṇaṃ, asati jātiyā natthi jarāmaraṇanti ñāṇaṃ. Anāgatampi addhānaṃ jātipaccayā jarāmaraṇanti ñāṇaṃ, asati jātiyā natthi jarāmaraṇanti ñāṇaṃ. Yampissa taṃ dhammaṭṭhitiñāṇaṃ, tampi khayadhammaṃ vayadhammaṃ virāgadhammaṃ nirodhadhammanti ñāṇaṃ. Bhavapaccayā jātīti ñāṇaṃ…pe… upādānapaccayā bhavoti ñāṇaṃ, taṇhāpaccayā upādānanti ñāṇaṃ, vedanāpaccayā taṇhāti ñāṇaṃ, phassapaccayā vedanāti ñāṇaṃ, saḷāyatanapaccayā phassoti ñāṇaṃ, nāmarūpapaccayā saḷāyatananti ñāṇaṃ, viññāṇapaccayā nāmarūpanti ñāṇaṃ, saṅkhārapaccayā viññāṇanti ñāṇaṃ, avijjāpaccayā saṅkhārāti ñāṇaṃ, asati avijjāya natthi saṅkhārāti ñāṇaṃ, atītampi addhānaṃ avijjāpaccayā saṅkhārāti ñāṇaṃ, asati avijjāya natthi saṅkhārāti ñāṇaṃ, anāgatampi addhānaṃ avijjāpaccayā saṅkhārāti ñāṇaṃ, asati avijjāya natthi saṅkhārāti ñāṇaṃ, yampissa taṃ dhammaṭṭhitiñāṇaṃ, tampi khayadhamaṃ vayadhammaṃ virāgadhammaṃ nirodhadhammanti ñāṇa’’nti –
世尊在《因缘相应》(相应部 2.34–35)中,针对老死等十一个缘起支,每一支各说七种智,一共说了七十七种智。
Bhagavatā nidānavagge (saṃ. ni. 2.34-35) jarāmaraṇādīsu ekādasasu paṭiccasamuppādaṅgesu paccekaṃ satta satta katvā vuttāni sattasattatiñāṇāni.
在这里,法住智就是缘相智。缘相是诸法流转、称为安住的原因,所以称为法住;对那个法住的智慧就是法住智,这也是对“以生为缘而有老死”等所说的六种智的同一个名称。灭尽法是指其本性趣向灭尽。衰灭法是指其本性趣向衰灭。离欲法是指其本性趣向离欲。寂灭法是指其本性趣向寂灭。这就是其含义。
Tattha dhammaṭṭhitiñāṇanti paccayākārañāṇaṃ. Paccayākāro hi dhammānaṃ pavattisaṅkhātāya ṭhitiyā kāraṇattā ‘‘dhammaṭṭhitī’’ti vuccati, tattha ñāṇaṃ dhammaṭṭhitiñāṇaṃ, ‘‘jātipaccayā jarāmaraṇa’’ntiādinā vuttasseva chabbidhassa ñāṇassetaṃ adhivacanaṃ. Khayadhammanti khayagamanasabhāvaṃ. Vayadhammanti vayagamanasabhāvaṃ. Virāgadhammanti virajjanasabhāvaṃ. Nirodhadhammanti nirujjhanasabhāvanti attho.
在“得”等说法里,“得”本身加上前缀加以区分,就说成“获得”。接着,为了进一步说明它的含义,又说成“到达”和“成就”。“触”是指以证得的方式接触。“作证”是指对获得的现证。“具足”是指完成。
Lābhotiādīsu lābhoyeva upasaggena visesetvā ‘‘paṭilābho’’ti vutto. Puna tasseva atthavivaraṇavasena ‘‘patti sampattī’’ti vuttaṃ. Phusanāti adhigamanavasena phusanā. Sacchikiriyāti paṭilābhasacchikiriyā. Upasampadāti nipphādanā.
七有学:因为修学三学,所以称为“有学”,也就是处于预流道等阶位的七种人。凡夫善人:因为与通向涅槃的修行道路相应,所以从“善好”这个意义上说,是被称为“善”的凡夫。增长增广:增长的增长是唯一的,所以叫增长增广。这是依照前面所说的八种智慧,特别是依照阿罗汉的智慧来说,有智慧的增长,也有智慧的增广。
Sattannañcasekkhānanti tisso sikkhā sikkhantīti sekkhasaññitānaṃ sotāpattimaggaṭṭhādīnaṃ sattannaṃ. Puthujjanakalyāṇakassa cāti nibbānagāminiyā paṭipadāya yuttattā sundaraṭṭhena kalyāṇasaññitassa puthujjanassa. Vaḍḍhitaṃ vaḍḍhanaṃ ekāyāti vaḍḍhitavaḍḍhanā. Yathāvuttānaṃ aṭṭhannampi paññānaṃ vasena visesatova arahato paññāvasena paññāvuddhiyā. Tathā paññāvepullāya.
对任何一个人来说,相应法之所以被称为“大”,应当从它完成作用这一点来理解。为了说明它完成作用这一点,所以说了“他把握大义”等话。其中,义等之所以是“大”,应当从所缘广大来理解;而它们的所缘广大,应当依据《无碍解道》中所说的方法来理解。至于戒蕴,则应当从因大、缘大、所依大、分类大、作用大、果报大、功德大来理解它的“大”。其中,因是无贪等;缘是惭、愧、信、念、精进等;所依是决定趣向声闻菩提、辟支菩提,以及具足这些的人中特殊者;分类是行持与禁制等的区分;作用是以部分断等方式摧破敌对法;果报是天界成就和涅槃成就;功德是可爱、可意等。这里是简略说明,详细说明应当依据《清净道论》和《愿经》等中所说的方法来理解。依照这一方法,定蕴等的“大”也应当按各自相应的情况确定并解说。至于处非处等的“大”,则应当从所缘广大来理解。其中,处非处的所缘广大,应当依据《多界经》等中所说的方法来理解。
Yassa kassacipi visesato anurūpadhammassa mahantaṃ nāma kiccasiddhiyā veditabbanti tadassa kiccasiddhiyā dassento ‘‘mahante atthe pariggaṇhātī’’tiādimāha. Tattha atthādīnaṃ mahantabhāvo mahāvisayatāya veditabbo, mahāvisayatā ca tesaṃ paṭisambhidāmagge āgatanayena veditabbā. Sīlakkhandhassa pana hetumahantatāya, paccayamahantatāya, nissayamahantatāya , pabhedamahantatāya, kiccamahantatāya, phalamahantatāya, ānisaṃsamahantatāya ca mahantabhāvo veditabbo. Tattha hetu alobhādayo. Paccayo hirottappasaddhāsativīriyādayo. Nissayo sāvakabodhipaccekabodhiniyatatā taṃsamaṅgino ca purisavisesā. Pabhedo cārittavārittādivibhāgo. Kiccaṃ tadaṅgādivasena paṭipakkhavidhamanaṃ. Phalaṃ saggasampadā nibbānasampadā ca. Ānisaṃso piyamanāpatādi. Ayamettha saṅkhepo, vitthāro pana visuddhimagge (visuddhi. 1.9) ākaṅkheyyasuttādīsu (ma. ni. 1.64 ādayo) ca āgatanayena veditabbo. Iminā nayena samādhikkhandhādīnampi mahantatā yathārahaṃ niddhāretvā vattabbā. Ṭhānāṭṭhānādīnaṃ mahantabhāvo pana mahāvisayatāya veditabbo. Tattha ṭhānāṭṭhānānaṃ mahāvisayatā bahudhātukasuttādīsu āgatanayena veditabbā.
住与等至的大境,应该按照定蕴中抉择大境的方法来理解;圣谛总摄一切乘,应该按照《谛分别》及其注释里所说的方法来理解其大性;念处等,应该按照《念处分别》等及其注释里所说的方法来理解其大性;沙门果因为能成就大利益、大安乐、大意义、大安稳,又是寂静的、殊胜的、超越寻思的、只有智者才能证知的,所以应知为大;神通因为资粮大、境界大、作用大、威力大、成就大,所以应知为大;涅槃因为能成就摧破骄慢等大义,所以应知为大。把握,就是从自性等方面确定地掌握、了知,也就是通达。
Vihārasamāpattīnaṃ mahāvisayatā samādhikkhandhe mahāvisayatāniddhāraṇanayena veditabbā, ariyasaccānaṃ sakalayānasaṅgāhakato saccavibhaṅge (vibha. 189 ādayo) taṃsaṃvaṇṇanāsu (vibha. aṭṭha. 189 ādayo) ca āgatanayena, satipaṭṭhānādīnaṃ satipaṭṭhānavibhaṅgādīsu (vibha. 355 ādayo) taṃsaṃvaṇṇanādīsu (vibha. aṭṭha. 355 ādayo) ca āgatanayena, sāmaññaphalānaṃ mahato hitassa mahato sukhassa mahato atthassa mahato yogakkhemassa nipphattibhāvato santapaṇītaatakkāvacarapaṇḍitavedanīyabhāvato, abhiññānaṃ mahāsambhārato mahāvisayato mahākiccato mahānubhāvato mahānipphattito, nibbānassa madanimmadanādimahatthasiddhito ca mahantabhāvo veditabbo. Pariggaṇhātīti sabhāvādito paricchijja gaṇhāti jānāti, paṭivijjhatīti attho.
“广慧”在这里也应当按照前面所说的方式理解其含义。不过这里有一个差别:“广”是指智慧在众多不同的蕴上生起,也就是依五蕴的差别而智慧生起,如说“这是色蕴……这是识蕴”。这样,依五蕴的差别,智慧生起。而在这些蕴当中,色蕴有一种方式……乃至有十一种方式;受蕴有一种方式……乃至有多种方式;想蕴有一种方式……乃至有多种方式;行蕴有一种方式……乃至有多种方式;识蕴有一种方式……乃至有多种方式。如此,对每一个蕴,依一种方式等多种方式,以及依过去等不同方式,随顺其差别,智慧生起。
Puthupaññāti etthāpi vuttanayānusārena attho veditabbo. Ayaṃ pana viseso – puthu nānākkhandhesu ñāṇaṃ pavattatīti ‘‘ayaṃ rūpakkhandho nāma…pe… ayaṃ viññāṇakkhandho nāmā’’ti evaṃ pañcannaṃ khandhānaṃ nānākaraṇaṃ paṭicca ñāṇaṃ pavattati. Tesupi ekavidhena rūpakkhandho…pe… ekādasavidhena rūpakkhandho. Ekavidhena vedanākkhandho…pe… bahuvidhena vedanākkhandho. Ekavidhena saññākkhandho…pe… bahuvidhena saññākkhandho. Ekavidhena saṅkhārakkhandho…pe… bahuvidhena saṅkhārakkhandho. Ekavidhena viññāṇakkhandho…pe… bahuvidhena viññāṇakkhandhoti evaṃ ekekassa khandhassa ekavidhādivasena atītādivasenapi nānākaraṇaṃ paṭicca ñāṇaṃ pavattati.
在众多不同的界中,是指“这是眼界……中略……这是意识界”。其中十六界属于欲界,两种界通于四地。像这样,依界的差别,智慧生起。这是就有执取的界来说的。因为独觉佛和两位上首弟子,智慧也只是在有执取的界上,依其差别而生起,而且只是局部的,不是完全详尽的。至于外在无执取界的差别,根本不是他们的境界。只有一切智的佛陀,智慧才能依界的差别而生起,比如:“由于这一界特别强盛,这棵树的树干是白色的,那棵是黑色的;这棵光滑,那棵粗糙;这棵树皮厚,那棵树皮干。这棵树的叶子,在颜色、形状等方面是这个样子。这棵树的花是蓝色、黄色、红色、白色,香、臭、香臭混合。果实有小、大、长、圆,金色、难看,光滑、粗糙,香、臭,甜、苦、酸、辣、涩。刺有尖锐、非常尖锐、直、弯,铜色、蓝色、红色、白色”等等。像这样,依界的种种差别,智慧生起。
Puthu nānādhātūsūti ‘‘ayaṃ cakkhudhātu nāma…pe… ayaṃ manoviññāṇadhātu nāma. Tattha soḷasa dhātuyo kāmāvacarā, dve cātubhūmikā’’ti evaṃ dhātūsu nānākaraṇaṃ paṭicca ñāṇaṃ pavattati. Tayidaṃ upādinnadhātuvasena vuttaṃ. Paccekabuddhānañhi dvinnañca aggasāvakānaṃ upādinnadhātūsu eva nānākaraṇaṃ paṭicca ñāṇaṃ pavattati, tañca kho ekadesatova, na nippadesato. Bahiddhā anupādinnadhātūnaṃ nānākaraṇaṃ tesaṃ avisayova, sabbaññubuddhānaṃyeva pana ‘‘imāya dhātuyā ussannattā imassa rukkhassa khandho seto hoti, imassa kāḷo, imassa maṭṭho, imassa kharo, imassa bahalataco, imassa sukkhataco. Imassa pattaṃ vaṇṇasaṇṭhānādivasena evarūpaṃ. Imassa pupphaṃ nīlaṃ, pītaṃ, lohitaṃ, odātaṃ, sugandhaṃ, duggandhaṃ, missakagandhaṃ. Phalaṃ khuddakaṃ, mahantaṃ, dīghaṃ, vaṭṭaṃ, suvaṇṇaṃ, dubbaṇṇaṃ, maṭṭhaṃ, pharusaṃ, sugandhaṃ, duggandhaṃ, madhuraṃ, tittakaṃ, ambilaṃ, kaṭukaṃ, kasāvaṃ. Kaṇṭako tikhiṇo, atikhiṇo, ujuko, kuṭilo, tambo, nīlo, lohito, odāto’’tiādinā dhātunānattaṃ paṭicca ñāṇaṃ pavattati.
在众多不同的处中:这是眼处……中略……这是法处。其中,十处属于欲界,两处通于四地。如此,依于处的差别,智慧生起。
Puthu nānāāyatanesūti ‘‘idaṃ cakkhāyatanaṃ nāma…pe… idaṃ dhammāyatanaṃ nāma. Tattha dasāyatanā kāmāvacarā, dve cātubhūmakā’’ti evaṃ āyatananānattaṃ paṭicca ñāṇaṃ pavattati.
依内在与外在的区分、依相续的区分而种种不同的缘起支,即“种种不同的缘起”。因为无明等每一支各自都被称为缘起,所以《行藏品》中说:“十二缘,十二缘起。”
Puthu nānāpaṭiccasamuppādesūti ajjhattabahiddhābhedato santānabhedato ca nānappabhedesu paṭiccasamuppādaṅgesu. Avijjādiaṅgāni hi paccekaṃ paṭiccasamuppādasaññitāni. Tenāha – saṅkhārapiṭake ‘‘dvādasa paccayā dvādasa paṭiccasamuppādā’’ti (saṃ. ni. ṭī. 1.1.110).
在种种不同的空与不可得之中:就是在种种各自不同的自性中,即缺乏恒常、坚实等的空之自性中;正因为如此,从女人、男人、我、我所有等角度看来,其自性不可得。这里的“ma”字,是连接词之间的连声字。
Puthu nānāsuññatamanupalabbhesūti nānāsabhāvesu niccasārādivirahitesu suññasabhāvesu, tato eva itthipurisaattattaniyādivasena anupalabbhamānasabhāvesu. Ma-kāro hettha padasandhikaro.
在种种不同的义中:指义无碍解所涉的种种义,比如由缘所生等。在种种法中:指法无碍解所涉的种种法,比如缘等。在种种词中:指对这些义和法加以界定说明的种种言辞。在种种不同的辩中:指在义无碍解等领域中的这些智慧,因为它们以这样那样的方式辨析并显现“这些智慧照亮这个义”,所以被称为“辩”,也就是种种智慧。
Puthunānāatthesūti atthapaṭisambhidāvisayesu paccayuppannādinānāatthesu. Dhammesūti dhammapaṭisambhidāvisayesu paccayādinānādhammesu. Niruttīsūti tesaṃyeva atthadhammānaṃ niddhāraṇavacanasaṅkhātesu nānāniruttīsu. Puthu nānāpaṭibhānesūti atthapaṭisambhidādivisayesu imāni ñāṇāni idamatthajotakānīti tathā tathā paṭibhānato upatiṭṭhanato paṭibhānānīti laddhanāmesu nānāñāṇesu.
在“众多不同的戒蕴”等语句中,戒的众多性和差异性已经说过了;至于其余诸蕴,按照前面所说的方式,因为很容易理解,所以是显而易见的。然而,对于那不可分割、唯一无二的涅槃,应当从假说施设的角度来把握它的众多性,因此说“超越了众多不同众生所共通的诸法”。这样一来,就以“摧伏骄慢”等不同说法,说明了它的众多性。
Puthu nānāsīlakkhandhesūtiādīsu sīlassa puthuttaṃ nānattañca vuttameva, itaresaṃ pana vuttanayānusārena suviññeyyattā pākaṭameva. Yaṃ pana abhinnaṃ ekameva nibbānaṃ, tattha upacāravasena puthuttaṃ gahetabbanti āha – ‘‘puthu nānājanasādhāraṇe dhamme samatikkammā’’ti. Tenassa madanimmadanādipariyāyena puthuttaṃ paridīpitaṃ hoti.
“广大义”就是指大义,因为“广大”这个词本来就是“大”的同义语。“甚深”是说:就像大海对兔子之类来说无法进入一样,对于没有积聚智慧资粮的人,智慧是在不可得、无所依止的诸蕴上生起的。这样,通过所缘境的甚深,就显示了智慧的甚深。
Vipule attheti mahante atthe. Mahantapariyāyo hi vipulasaddo. Gambhīresūti sasādīhi viya mahāsamuddo anupacitañāṇasambhārehi alabbhaneyyappatiṭṭhesu khandhesu ñāṇaṃ pavattatīti visayassa gambhīratāya ñāṇassa gambhīratā vibhāvitā.
由于具备锐利、明净等功德,且不与他人共有,所以对别人的智慧来说,它并不靠近,而是极其遥远——这是把“非周边慧”这个词缩短了音节来说的。有些人读作“无力慧”,他们的理解是:因为不与其他任何智慧共有上述功德,所以这种智慧不与任何其他智慧同等,因此叫“无力慧”。“通过义的决定”:就是对种种义的分别如实断定。“没有任何其他人能证得”:就是说,以智慧的行境,其他任何人都无法达到,所以这是“极其遥远”的“非周边慧”。现在为了从其他人的角度来说明这种非周边慧,就开始说“凡夫善士……”等等。
Tikkhavisadabhāvādiguṇehi asādhāraṇattā paresaṃ paññāya na sāmantā, atha kho suvidūravidūreti asamantapaññā ākārassa rassattaṃ katvā. Keci ‘‘asamatthapaññā’’ti paṭhanti, tesaṃ yathāvuttaguṇehi aññehi asādhāraṇattā natthi etissā kāyaci samatthanti asamatthā paññāti yojanā. Atthavavatthānatoti atthappabhedassa yāthāvato sanniṭṭhānato. Na añño koci sakkoti abhisambhavitunti ñāṇagatiyā sampāpuṇituṃ na añño kocipi sakkoti, tasmā ayaṃ suvidūravidūreti asamantapaññā. Idāni puggalantaravasena asamantapaññaṃ vibhāvetuṃ, ‘‘puthujjanakalyāṇakassā’’tiādi āraddhaṃ.
他是善于分析智慧的人,拥有直接通达的智,证得了无碍解,成就了四无所畏,具足十力,是人中的公牛、人中的狮子、人中的龙象、人中的良马、人中的骏马,拥有无边的智、无边的威光、无边的名声,是富足者、大财主、有力量者,是引导者、调伏者、随调伏者、使人了知者、使人洞察者、观察者、使人生信者。因为这位世尊,是让未生起的道生起的人,是让未产生的道产生的人,是宣说未宣说的道的人;他是知道道的人、洞悉道的人、精通道的人。而如今弟子们也都随道而住,随后具足于此。
‘‘Paññāpabhedakusalo abhinnañāṇo adhigatappaṭisambhido catuvesārajjappatto dasabaladhārī purisāsabho purisasīho purisanāgo purisājañño purisadhorayho anantañāṇo anantatejo anantayaso aḍḍho mahaddhano balavā netā vinetā anunetā paññāpetā vinijjhāpetā pekkhatā pasādetā. So hi bhagavā anuppannassa maggassa uppādetā, asañjātassa maggassa sañjanetā, anakkhātassa maggassa akkhātā, maggaññū maggavidū maggakovido. Maggānugāmī ca pana etarahi sāvakā viharanti pacchā samannāgatā.
这位世尊确实以亲知而了知,以亲见而照见;他成为眼,成为智,成为法,成为梵;他是说示者、令转起者、义的引导者、不死之施予者、法主、如来。对这位世尊来说,没有任何法是智慧所未知、未见、未了知、未证得、未触证的。依过去、未来、现在而说,一切法以一切方式都来到佛陀世尊的智门之前,呈现于其中。凡是可称为应被引导的,全都是应当了知的——无论是自利、他利,还是自他两利;无论是现世的利益,还是后世的利益;无论是浅显的义,还是甚深的义;无论是隐密的义,还是覆藏的义;无论是应引导的义,还是已引导的义;无论是无过失的义,还是离垢的义,还是清净的义,乃至究竟的义——这一切都在佛智之内运转。
‘‘So hi bhagavā jānaṃ jānāti, passaṃ passati, cakkhubhūto ñāṇabhūto dhammabhūto brahmabhūto vattā pavattā atthassa ninnetā amatassa dātā dhammassāmī tathāgato, natthi tassa bhagavato aññātaṃ adiṭṭhaṃ aviditaṃ asacchikataṃ aphassitaṃ paññāya. Atītaṃ anāgataṃ paccuppannaṃ upādāya sabbe dhammā sabbākārena buddhassa bhagavato ñāṇamukhe āpāthaṃ āgacchanti, yaṃ kiñci neyyaṃ nāma atthi taṃ sabbaṃ jānitabbaṃ, attattho vā parattho vā ubhayattho vā diṭṭhadhammiko vā attho samparāyiko vā attho uttāno vā attho gambhīro vā attho gūḷho vā attho paṭicchanno vā attho neyyo vā attho nīto vā attho anavajjo vā attho nikkileso vā attho vodāno vā attho paramattho vā attho, sabbaṃ taṃ antobuddhañāṇe parivattati.
佛陀世尊的一切身业都随智慧而行,一切语业都随智慧而行,一切意业都随智慧而行。对过去,佛陀世尊的智慧无有障碍;对未来,佛陀世尊的智慧无有障碍;对现在,佛陀世尊的智慧无有障碍。应被了知的范围有多大,智慧就有多大;智慧有多大,应被了知的范围就有多大。智慧以应被了知的范围为边界,应被了知的范围以智慧为边界。超过应被了知的范围,智慧就不再运作;超过智慧,就没有应被了知的范围可走。这两者互相以对方为边界而安住。就像两个箱盖正好相合时,下面的箱盖不会超出上面的箱盖,上面的箱盖也不会超出下面的箱盖,它们互相以对方为边界而安住;同样地,佛陀世尊的应被了知与智慧,也互相以对方为边界而安住。应被了知的范围有多大,智慧就有多大;智慧有多大,应被了知的范围就有多大。智慧以应被了知的范围为边界,应被了知的范围以智慧为边界。超过应被了知的范围,智慧就不再运作;超过智慧,就没有应被了知的范围可走。这两者互相以对方为边界而安住。佛陀世尊的智慧在一切法中都运作。
‘‘Sabbaṃ kāyakammaṃ buddhassa bhagavato ñāṇānuparivatti, sabbaṃ vacīkammaṃ buddhassa bhagavato ñāṇānuparivatti, sabbaṃ manokammaṃ buddhassa bhagavato ñāṇānuparivatti. Atīte buddhassa bhagavato appaṭihataṃ ñāṇaṃ, anāgate buddhassa bhagavato appaṭihataṃ ñāṇaṃ, paccuppanne buddhassa bhagavato appaṭihataṃ ñāṇaṃ, yāvatakaṃ neyyaṃ, tāvatakaṃ ñāṇaṃ. Yāvatakaṃ ñāṇaṃ, tāvatakaṃ neyyaṃ. Neyyapariyantikaṃ ñāṇaṃ, ñāṇapariyantikaṃ neyyaṃ, neyyaṃ atikkamitvā ñāṇaṃ nappavattati, ñāṇaṃ atikkamitvā neyyapatho natthi, aññamaññapariyantaṭṭhāyino te dhammā, yathā dvinnaṃ samuggapaṭalānaṃ sammā phusitānaṃ heṭṭhimaṃ samuggapaṭalaṃ uparimaṃ nātivattati, uparimaṃ samuggapaṭalaṃ heṭṭhimaṃ nātivattati, aññamaññapariyantaṭṭhāyino, evamevaṃ buddhassa bhagavato neyyañca ñāṇañca aññamaññapariyantaṭṭhāyino. Yāvatakaṃ neyyaṃ, tāvatakaṃ ñāṇaṃ. Yāvatakaṃ ñāṇaṃ, tāvatakaṃ neyyaṃ, neyyapariyantikaṃ ñāṇaṃ, ñāṇapariyantikaṃ neyyaṃ, neyyaṃ atikkamitvā ñāṇaṃ nappavattati, ñāṇaṃ atikkamitvā neyyapatho natthi. Aññamaññapariyantaṭṭhāyino te dhammā. Sabbadhammesu buddhassa bhagavato ñāṇaṃ pavattati.
一切法都依附于佛陀世尊的转向、依附于他的欲求、依附于他的作意、依附于他的心生起。佛陀世尊的智慧在一切众生中运转。佛陀了知一切众生的意乐,了知随眠,了知性格倾向,了知胜解;他了知哪些众生尘垢少、哪些尘垢多,哪些根性锐利、哪些根性迟钝,哪些行相善、哪些行相恶,哪些容易教导、哪些难以教导,哪些堪受教化——他对一切众生都完全了知。包括天、魔、梵在内的世界,连同沙门、婆罗门、天与人这一切众生,都在佛智之内运转。
‘‘Sabbe dhammā buddhassa bhagavato āvajjanappaṭibaddhā ākaṅkhappaṭibaddhā manasikārappaṭibaddhā cittuppādappaṭibaddhā, sabbasattesu buddhassa bhagavato ñāṇaṃ pavattati. Sabbesaṃ sattānaṃ buddho āsayaṃ jānāti, anusayaṃ jānāti, caritaṃ jānāti, adhimuttiṃ jānāti, apparajakkhe mahārajakkhe tikkhindriye mudindriye svākāre dvākāre suviññāpaye duviññāpaye bhabbā sabbe satte pajānāti, sadevako loko samārako sabrahmako sassamaṇabrāhmaṇī pajā sadevamanussā antobuddhañāṇe parivattati.
就像所有的鱼和鳖,甚至大到提弥提弥伽罗大鱼,都在大海里面游来游去;同样,整个有天、魔、梵的世界,连同沙门、婆罗门、天人在内的众生,也都在佛智的范围里运转。又像所有的鸟,甚至大到金翅鸟,都在虚空的范围内飞翔;同样,即使是像舍利弗那样有智慧的人,也都在佛智的范围里运转。佛智遍满并超越了天与人的智慧,稳稳地安住。那些刹帝利贤者、婆罗门贤者、居士贤者、沙门贤者,聪明敏锐,熟悉对方的观点,像射毛射手一样,以智慧穿透种种邪见,反复地构造问题。
‘‘Yathā ye keci macchakacchapā antamaso timitimiṅgalaṃ upādāya antomahāsamudde parivattanti, evameva sadevako loko samārako sabrahmako sassamaṇabrāhmaṇī pajā sadevamanussā antobuddhañāṇe parivattati. Yathā ye keci pakkhino antamaso garuḷaṃ venateyyaṃ upādāya ākāsassa padese parivattanti, evameva yepi te sāriputtasamā paññāya, tepi buddhañāṇassa padese parivattanti, buddhañāṇaṃ devamanussānaṃ paññaṃ pharitvā atighaṃsitvā tiṭṭhati. Yepi te khattiyapaṇḍitā brāhmaṇapaṇḍitā gahapatipaṇḍitā samaṇapaṇḍitā nipuṇā kataparappavādā vālavedhirūpā, vobhindantā maññe caranti paññāgatena diṭṭhigatāni, te te pañhaṃ abhisaṅkharitvā abhisaṅkharitvā’’ti (paṭi. ma. 3.5) –
他以省略方式把开头所指示的经文浓缩起来,然后开示说:善巧于智慧差别、智慧已通达……他们一次又一次地反复推究问题。
Ādinā niddiṭṭhapāḷiṃ peyyālamukhena saṃkhipitvā dassento ‘‘paññāpabhedakusalo pabhinnañāṇo…pe… te pañhaṃ abhisaṅkharitvā abhisaṅkharitvā’’tiādimāha.
在这里,“已通达智”是指在义理等方面已经达到差别智。也有人读作“差别智”,意思是一样的。“他们那些问题”是指他们各自心里想要问的问题。“已说明其因”是指已经解答了其中的原因。“被投到近处的人”是指因为世尊智慧卓越,他们就像被投到近处一样,成了世尊的内学弟子。
Tattha pabhinnañāṇoti atthādīsu pabhedagatañāṇo. ‘‘Pabhedañāṇo’’tipi paṭhanti, soyeva attho. Te pañhanti te te attanā adhippetaṃ pañhaṃ. Niddiṭṭhakāraṇāti vissajjitakāraṇā. Upakkhittakāti bhagavato paññāveyyattiyena samīpe khittakā antevāsikā sampajjanti.
有、征服就是广慧。征服什么?贪等烦恼。即使带上前缀,同一个词仍然表达同一个意思,所以即使没有前缀,这个意思也能被理解,因为词根有多种含义。因此说“征服”。这是根据施动者的不同来说的。因此,各各道智以自己应断的贪为对象,征服、战胜它,这就是摧破的意思。所谓征服,就是各各果智已经征服、战胜并粉碎了那那一种贪,所以叫广慧。征服者也是一种读法,也有人读作已经征服。而已经征服是为了显示作用已经完成。如果慧已经完成,那么征服贪也就完成了。其余各项也是同样的道理。
Bhavati abhibhavatīti bhūri. Kiṃ? Rāgādiṃ. Upasagge satipi tadeva padaṃ tamatthaṃ vadatīti upasaggena vināpi so attho viññeyyo anekatthattā dhātūnanti vuttaṃ – ‘‘abhibhuyyatī’’ti. Kārakabyattayena cetaṃ vuttaṃ, tasmā rāgaṃ abhibhuyyatīti sā sā maggapaññā attanā attanā vajjhaṃ rāgaṃ abhibhuyyati abhibhavati, madatīti attho. Abhibhavatīti sā sā phalapaññā taṃ taṃ rāgaṃ bhavi abhibhavi maddīti bhūripaññā. ‘‘Abhibhavitā’’ti vā pāṭho, ‘‘abhibhavitvā’’tipi paṭhanti. Abhibhavitvāti ca kiriyāya siddhabhāvadassanaṃ. Paññā ce siddhā, rāgābhibhavo ca siddho evāti. Sesesupi eseva nayo.
在贪等之中,贪的特相是染着。嗔的特相是恼怒。痴的特相是迷惑。忿的特相是发怒,恨的特相是怀怨不舍。忿发生在先前阶段,恨发生在随后阶段。抹恩的特相是抹杀他人的功德,攀比的特相是争强好胜。嫉的特相是嫉妒他人的成就,悭的特相是隐藏自己的成就。谄的特相是掩盖自己所做的恶行,诳的特相是宣扬自己实际上并不具备的功德。心的僵硬状态是傲的特相,争胜是诤的特相。抬高自己是慢的特相,极度抬高自己是过慢的特相。沉醉是憍的特相,在五种欲乐对象上放任心是放逸的特相。
“bhavati(存在)、abhibhavati(征服)、ariṃ(敌人)”合起来构成“bhūri”,因为形相不同,省略了后面的“a”音。因此说:“摧破敌人之慧,所以名为广慧(bhūripaññā)。”在这里,静止的和移动的(众生)都依它而存在,所以“bhūri”也指大地,就像“bhūmī(地)”这个词一样。“广慧”就像大地一样(bhūri viya),因为它具有广阔、广大的含义,并且能承载一切。因此说:“以那……”等等。其中,“如大地”是指以广阔、广大的含义而如大地。“广阔”是指在所应了知的领域中广阔,而不是只局限于某一部分。“广大”是指变得殊胜宏大。“具足”是指那个人。iti这个词表示原因,意思是:由于这个原因,那个人具足了广慧,所以他的慧就叫做广慧。本来应该说“广慧者的慧,是广慧慧”(bhūripaññassa paññā bhūripaññapaññā),但省略了一个“慧”字,就说成“广慧”(bhūripaññā)。
Rāgādīsu pana rajjanalakkhaṇo rāgo. Dussanalakkhaṇo doso. Muyhanalakkhaṇo moho. Kujjhanalakkhaṇo kodho, upanandhanalakkhaṇo upanāho. Pubbakālaṃ kodho, aparakālaṃ upanāho. Paraguṇamakkhanalakkhaṇo makkho, yugaggāhalakkhaṇo palāso. Parasampattikhīyanalakkhaṇā issā, attano sampattiniggūhanalakkhaṇaṃ macchariyaṃ. Attanā katapāpappaṭicchādanalakkhaṇā māyā, attano avijjamānaguṇappakāsanalakkhaṇaṃ sāṭheyyaṃ. Cittassa uddhumātabhāvalakkhaṇo thambho, karaṇuttariyalakkhaṇo sārambho. Unnatilakkhaṇo māno, abbhunnatilakkhaṇo atimāno. Mattabhāvalakkhaṇo mado, pañcakāmaguṇesu cittavossaggalakkhaṇo pamādo. Bhavati abhibhavati arinti bhūri asarūpato parassa akārassa lopaṃ katvā. Tenāha – ‘‘ariṃ maddanipaññāti bhūripaññā’’ti. Bhavati ettha thāvarajaṅgamanti bhūri vuccati pathavī yathā ‘‘bhūmī’’ti bhūri viyāti bhūripaññā vitthatavipulaṭṭhena sabbaṃ sahatāya ca. Tenāha – ‘‘tāyā’’tiādi. Tattha pathavisamāyāti vitthatavipulaṭṭheneva pathavisamāya. Vitthatāyāti pajānitabbe visaye vitthatāya, na ekadese vattamānāya. Vipulāyāti uḷārabhūtāya. Samannāgatoti puggalo. Iti-saddo kāraṇatthe, iminā kāraṇena puggalassa bhūripaññāya samannāgatattā tassa paññā bhūripaññā nāmāti attho. ‘‘Bhūripaññassa paññā bhūripaññapaññā’’ti vattabbe ekassa paññāsaddassa lopaṃ katvā ‘‘bhūripaññā’’ti vuttaṃ.
另外,“Apicā”这些说法是为了展示慧的同义词。“Paññāyametaṃ”的意思是:这是就慧而言的。“Adhivacanaṃ”就是增上语,也就是别名。“Bhūrī”:在真实的意义上,于蕴等真实存在的事物中欢喜,以真实自性而住,不像邪见那样在不真实中欢喜,所以叫bhūri。“Medhā”:就像雷电击碎石山一样,击碎、损害烦恼,所以叫medhā;或者因为能迅速领受、持守,所以叫medhā。“Pariṇāyikā”:它能引导生起它的众生走向自利的修行,也能引导相应诸法通达真实的相状,所以叫pariṇāyikā。慧的其他同义词,也应当依照这些来理解。
Apicāti paññāpariyāyadassanatthaṃ vuttaṃ. Paññāyametanti paññāya etaṃ. Adhivacananti adhikaṃ vacanaṃ. Bhūrīti bhūte atthe khandhādike ramati saccasabhāvena, diṭṭhi viya na abhūteti bhūri. Medhāti asani viya siluccaye kilese medhati hiṃsatīti medhā, khippaṃ gahaṇadhāraṇaṭṭhena vā medhā. Pariṇāyikāti yassuppajjati, taṃ sattaṃ attahitappaṭipattiyaṃ sampayuttadhamme ca yāthāvalakkhaṇappaṭivedhe pariṇetīti pariṇāyikā. Imeheva aññānipi paññāpariyāyavacanāni honti.
慧丰富,是指一个人的慧很多,这种状态就叫慧丰富。那慧的丰富正是慧的运作,为了显示这个意思,才以重慧的人为例,说出“在这里,有一种人是重慧者”等话。其中,“有一种人”指善凡夫,或者圣者。慧对一个人来说很重,所以叫重慧者。以慧为所行、依慧而运作,叫以慧为所行者;或者说,慧的所行和运作属于他,所以叫以慧为所行者。随顺忍等慧的种种分别,是他的意向,所以叫以慧为意向者。心专注于慧、倾向慧,叫心专注于慧者。因为高举之义,慧就像旗帜一样属于他,所以叫以慧为帜者。以慧为幢者,只是同一个意思的另一种说法。以慧之相为最上、为支配,叫以慧为增上者。名为慧的拣择,或者说对法性的种种审察,在他那里很多,所以叫富于拣择者。以种种方式对法性审察很多,叫富于审察者。对诸法如实地洞察、现起很多,叫富于洞察者。以慧对每一种法正确地观察,叫正观;正观的运作、现起,叫正观行;正观行就是他的本性,叫正观行者。或者说,正观行就是如实地观见法的本性,这是他的本性,所以叫正观行者。他习惯于把一切法都弄得清清楚楚、明明白白而安住,所以叫明住者。
Paññābāhullanti paññā bahulā assāti paññābahulo, tassa bhāvo paññābāhullaṃ. Tañca paññāya bāhullaṃ pavatti evāti tamatthaṃ paññāgarukassa puggalassa vasena dassento, ‘‘idhekacco paññāgaruko hotī’’tiādimāha. Tattha idhekaccoti puthujjanakalyāṇako, ariyo vā. Paññā garu ekassāti paññāgaruko. Paññāya carito pavattito paññācarito, paññāya caritaṃ pavattaṃ assāti vā paññācarito. Anulomikakhantiādivibhāgā paññā āsayo etassāti paññāsayo. Paññāya adhimutto tanninnoti paññādhimutto. Samussitaṭṭhena paññā dhajo etassāti paññādhajo. Paññāketūti tasseva vevacanaṃ. Paññānimittaṃ ādhipateyyaṃ etassāti paññādhipateyyo. Paññāsaṅkhāto vicayo, dhammasabhāvavicinanaṃ vā bahulaṃ etassāti vicayabahulo. Nānappakārena dhammasabhāvavicinanaṃ bahulaṃ assāti pavicayabahulo. Okkhāyanaṃ yāthāvato dhammānaṃ upaṭṭhānaṃ bahulaṃ etassāti okkhāyanabahulo. Paññāya tassa tassa dhammassa sammāpekkhanā sampekkhā, sampekkhāya ayanaṃ pavattanaṃ sampekkhāyanaṃ, sampekkhāyanaṃ dhammo pakati assāti sampekkhāyanadhammo. Sampekkhāyanaṃ vā yāthāvato dassanadhammo sabhāvo etassāti sampekkhāyanadhammo. Sabbaṃ dhammajātaṃ vibhūtaṃ vibhāvitaṃ katvā viharaṇasīloti vibhūtavihārī.
在“以慧为行境者”等说法里,“此”这个词指的是慧,所以应当理解成“以慧为行境者”等等。那慧是他的行境、他所看重的、他所多修的,所以叫“以慧为行境者”“以慧为重者”“以慧为多修者”。他的心倾向于那慧、朝向那慧、倾向那慧、专注于那慧,所以叫“倾向于慧者”“朝向慧者”“倾向慧者”“专注慧者”。那慧是主导,以它为增上,所以叫“以慧为增上者”。“重慧者”等说法,是就过去世以来而说的,就像“那人虽仍亲近欲乐,却是重出离者”等语那样。而“以慧为行境者”等说法,是就今生而说的。现在,为了用举例的方式把前面所说的意思显示出来,才说了“犹如……”等语。“同样地……”等,是应当显示的总结。
Taccaritotiādīsu taṃ-saddena paññā paccāmaṭṭhā, tasmā tattha ‘‘paññācarito’’tiādinā attho veditabbo. Sā paññā caritā garukā bahulā assāti taccarito taggaruko tabbahulo. Tassaṃ paññāyaṃ ninno poṇo pabbhāro adhimuttoti tanninno tappoṇo tappabbhāro tadadhimutto. Sā paññā adhipati tadadhipati, tadadhipatito āgato tadādhipateyyo. Paññāgarukotiādīni ‘‘kāmaṃ sevantaṃyeva jānāti, ayaṃ puggalo nekkhammagaruko’’tiādīsu (paṭi. ma. 1.114) viya purimajātito pabhuti vuttāni. Taccaritotiādīni imissā jātiyā vuttāni. Idāni vuttamevatthaṃ nidassanavasenapi dassetuṃ – ‘‘yathā’’tiādi vuttaṃ. Evamevantiādīni dassitabbanigamanaṃ.
“速疾慧”是指在自己的领域里能迅速生起的慧。它一旦被启动,对于自己该完成的智慧任务不会拖延、不会停滞,而是很快就能完成。因此说“迅速地、迅速地圆满诸戒”等等。其中,“迅速地、迅速地”说了两次,是为了涵盖众多戒等。“诸戒”是指按照应行与应止而制定的巴帝摩卡防护戒;或者,除了根律仪之外——因为根律仪已被单独列出——这里指其余三种戒。“根律仪”是指在眼等六根上,不让贪和嗔侵入,以念作为门闩来阻挡、关闭。“饮食知量”是指通过审察受用的方式,对饮食知道适量。“警寤勤修”是指在白天的三个时段以及夜间的初夜、中夜,保持清醒,不睡觉,只做沙门该做的事,所以叫“警寤者”;警寤的状态或作用就是“警寤”;投入警寤就是“警寤勤修”,意思是勤修那种警寤。“戒蕴”是指有学或无学的戒蕴。其余诸蕴也应这样理解。“慧蕴”是指道慧以及有学、无学的世间慧。“解脱蕴”是指果解脱。“解脱知见蕴”是指审察智。轻敏慧的解释和速疾慧的解释一样,喜悦慧的解释也一样。敏锐慧的解释则是按照 kalāpasammasana 的方法展开的。锐利慧的解释是就激发精进来说的。穿透慧的解释是就一切世间不可喜想来说的。其中,快速行动就是速疾;不拖延就是轻快;快速行进就是迅速。
Sīghapaññāti attano visaye sīghappavattikā paññā, yā samāraddhā attano paññākiccaṃ adandhāyantī avitthāyantī khippameva sampāpeti. Tenāha – ‘‘sīghaṃ sīghaṃ sīlāni paripūretī’’tiādi. Tattha sīghaṃ sīghanti bahūnaṃ sīlādīnaṃ saṅgahatthaṃ dvikkhattuṃ vuttaṃ. Sīlānīti cārittavārittavasena paññattāni pātimokkhasaṃvarasīlāni, ṭhapetvā vā indriyasaṃvaraṃ tassa visuṃ gahitattā itarāni tividhasīlāni. Indriyasaṃvaranti cakkhādīnaṃ channaṃ indriyānaṃ rāgappaṭighappavesaṃ akatvā satikavāṭena nivāraṇaṃ thakanaṃ. Bhojane mattaññutanti paccavekkhitaparibhogavasena bhojane pamāṇaññubhāvaṃ. Jāgariyānuyoganti divasassa tīsu koṭṭhāsesu rattiyā paṭhamamajjhimakoṭṭhāsesu ca jāgarati na niddāyati, samaṇadhammameva karotīti jāgaro, jāgarassa bhāvo, kammaṃ vā jāgariyaṃ, jāgariyassa anuyogo jāgariyānuyogo, taṃ jāgariyānuyogaṃ. Sīlakkhandhanti sekkhaṃ vā asekkhaṃ vā sīlakkhandhaṃ. Evamitarepi khandhā veditabbā. Paññākkhandhanti maggapaññā ca sekkhāsekkhānaṃ lokiyapaññā ca. Vimuttikkhandhanti phalavimutti. Vimuttiñāṇadassanakkhandhanti paccavekkhaṇañāṇaṃ. Sīghapaññāniddesasadisoyeva lahupaññāniddeso, tathā hāsapaññāniddeso. Javanapaññāniddeso pana kalāpasammasananayena pavatto. Tikkhapaññāniddeso vīriyassa ussukkāpanavasena, nibbedhikapaññāniddeso sabbaloke anabhiratasaññāvasena pavatto. Tattha turitakiriyā sīghatā. Adandhatā lahutā. Vegāyitattaṃ khippatā.
“富于喜悦”是指富于喜。其余几个词都是它的同义词。或者也可以说,“富于喜悦”是根本词。“富于觉受”是就与那喜相应的悦受而作的解说词。“富于满足”是就并非极强之喜的满足状态而言。“富于欣喜”是就强力之喜所带来的欣喜状态而言。“圆满众戒”是指兴致勃勃、意气风发、满心欢喜地成就众戒。因为伴随喜和悦的慧,会以欢喜的方式在所缘上像花朵绽放一样展开运作,而伴随舍的慧则不是这样。
Hāsabahuloti pītibahulo. Sesapadāni tasseva vevacanāni. Atha vā hāsabahuloti mūlapadaṃ. Vedabahuloti tassā eva pītiyā sampayuttasomanassavedanāvasena niddesapadaṃ. Tuṭṭhibahuloti nātibalavapītiyā tuṭṭhākāravasena. Pāmojjabahuloti balavapītiyā pamuditabhāvavasena. Sīlāni paripūretīti haṭṭhappahaṭṭho udaggūdaggo sampiyāyamāno sīlāni sampādeti. Pītisomanassasahagatā hi paññā abhirativasena ārammaṇe phullitā vikasitā viya pavattati, na evaṃ upekkhāsahagatāti.
以无常观迅速奔行,意思是:它随着“五蕴是无常的”这一认知急速运转;由于远离了对立面,又因为过去所积累的造作力特别强,就像帝释掷出的金刚杵一样,不偏离目标、不迟缓,以迅猛之势通达无常相,所以这叫速行慧,这就是它的含义。其余几句也应同样理解。这样,先通过以相为所缘的观展示了速行慧,接着为了展示强力的观,便说了“色……”等。其中,“以灭尽义”,是说无论在哪里生起,就在那里坏灭,所以其本性就是灭尽。“以怖畏义”,是因为它令人恐惧。“以无坚实义”,是因为没有我这样的坚实,也没有常等坚实。“衡量已”,是用像天平一样的观慧衡量之后。“思量已”,是用那能思量的慧思量之后。“晓了已”,是如实阐明、令它明显之后。或者,“衡量已”,是以聚思惟的方式衡量之后;“思量已”,是以生灭随观的方式思量之后;“晓了已”,是以坏灭随观等方式令它明显之后。“令显著已”,是以行舍随观和随顺的方式令它遍满之后。“于色灭”,是指色蕴灭尽的涅槃。“迅速地奔行”,是以倾向、朝向、趣入的方式奔行、运转。现在,为了显示观达到顶峰的速行慧,又再次说了“色……”等。
Aniccato khippaṃ javatīti ‘‘khandhapañcakaṃ anicca’’nti vegāyitena pavattati, paṭipakkhadūrībhāvena pubbābhisaṅkhārassa sātisayattā indena vissaṭṭhavajiraṃ viya lakkhaṇaṃ avirajjhantī adandhāyantī aniccalakkhaṇaṃ vegasā paṭivijjhati, tasmā sā javanapaññā nāmāti attho. Sesapadesupi eseva nayo. Evaṃ lakkhaṇārammaṇikavipassanāvasena javanapaññaṃ dassetvā balavavipassanāvasena dassetuṃ – ‘‘rūpa’’ntiādi vuttaṃ. Tattha khayaṭṭhenāti yattha yattha uppajjati, tattha tattheva bhijjanato khayasabhāvattā. Bhayaṭṭhenāti bhayānakabhāvato. Asārakaṭṭhenāti attasāravirahato niccasārādivirahato ca. Tulayitvāti tulābhūtāya vipassanāpaññāya tuletvā. Tīrayitvāti tāya eva tīraṇabhūtāya tīretvā. Vibhāvayitvāti yāthāvato pakāsetvā pākaṭaṃ katvā. Atha vā tulayitvāti kalāpasammasanavasena tulayitvā. Tīrayitvāti udayabbayānupassanāvasena tīretvā. Vibhāvayitvāti bhaṅgānupassanādivasena pākaṭaṃ katvā. Vibhūtaṃ katvāti saṅkhārupekkhānulomavasena phuṭaṃ katvā. Rūpanirodheti rūpakkhandhassa nirodhabhūte nibbāne. Khippaṃ javatīti ninnapoṇapabbhāravasena javati pavattati. Idāni sikhāppattavipassanāvasena javanapaññaṃ dassetuṃ, puna ‘‘rūpa’’ntiādi vuttaṃ.
所谓“智的锐利”,应当理解为:它通过特别地断除对立面而可了知。因此,先说了“因为迅速断除烦恼,所以是锐利慧”,接着为了分别说明那些烦恼,又说“已生起的欲寻思”等等。那些烦恼虽然已经通过止和观,以镇伏和彼分断的方式被断除,但因为还没有被圣道彻底根除,尚未超越生起之法性,所以称为“已生起而未根除”。这里所说的“已生起”,就是这个意思。“不忍受”,就是将之安置于相续后不令住留。“舍断”,是以彻底断除的方式舍断。“驱除”,就是丢弃。“令至尽头”,就是令它终结。“令至无有”,就是令它归于不存在;意思是说,依照观的次第证得圣道之后,唯以彻底断除的方式令它归于无有。在这里,与欲相应的寻思就是“欲寻思”。“愿这些众生死去”这样与其他众生死亡相应的寻思,是“瞋寻思”。“愿这些众生受到伤害”这样与其他众生受到伤害相应的寻思,是“害寻思”。“恶的”,就是低劣的。“不善法”,就是从不善巧中生起的法。所谓锐利慧的人,就是能迅速证得神通智的人,而且他的行道不会动摇,所以说“在一座之上……四种圣道……”等等。
Ñāṇassa tikkhabhāvo nāma savisesaṃ paṭipakkhasamucchindanena veditabboti ‘‘khippaṃ kilese chindatīti tikkhapaññā’’ti vatvā te pana kilese vibhāgena dassento, ‘‘uppannaṃ kāmavitakka’’ntiādimāha. Samathavipassanāhi vikkhambhanatadaṅgavasena pahīnampi ariyamaggena asamūhatattā uppattidhammataṃ anatītatāya asamūhatuppannanti vuccati, taṃ idha ‘‘uppanna’’nti adhippetaṃ. Nādhivāsetīti santānaṃ āropetvā na vāseti. Pajahatīti samucchedavasena pajahati. Vinodetīti khipati. Byantiṃ karotīti vigatantaṃ karoti. Anabhāvaṃ gametīti anu abhāvaṃ gameti, vipassanākkamena ariyamaggaṃ patvā samucchedavaseneva abhāvaṃ gamayatīti attho. Ettha ca kāmappaṭisaṃyutto vitakko kāmavitakko. ‘‘Ime sattā marantū’’ti paresaṃ maraṇappaṭisaṃyutto vitakko byāpādavitakko. ‘‘Ime sattā vihiṃsiyantū’’ti paresaṃ vihiṃsāpaṭisaṃyutto vitakko vihiṃsāvitakko. Pāpaketi lāmake. Akusale dhammeti akosallasambhūte dhamme. Tikkhapañño nāma khippābhiñño hoti, paṭipadā cassa na calatīti āha – ‘‘ekamhi āsane cattāro ariyamaggā’’tiādi.
通过如实看见“一切行都是无常的、苦的、会变易的、有为的、缘生的、会灭尽的、会衰坏的、会离欲的、会止息的”,才能成就对真理的通达,不是靠别的途径。为了通过这个道理来说明能穿透、能决断的智慧,所以说“对一切行多起悚惧”等话。其中,“多起悚惧”是指依照“一切行都是无常的”这类方式,对一切行不断生起的警惧。“多起畏惧”是指由于智慧带来的怖畏,对一切行频繁生起恐惧的心。这是说厌患随观。“多起厌离”是指因为要从诸行向上转向无为法,所以多起厌离。这是说厌离随观。“多起不乐”等话,则是说明那厌离随观的种种不同生起方式。“面向外”是指面向存在于一切行之外的涅槃而转起的智慧面向,以及如此转起的解脱面向。穿透、通达就是穿透,具有这种作用所以叫能穿透;或者能穿透所以叫能穿透,那智慧就是能穿透的智慧。“先前未曾穿透的”是指在无始轮回中,即使到了尽头也从未穿透的。“先前未曾破裂的”是同一意思的另一种说法,意思就是唯有通过终结轮回才破裂的。“贪蕴”是指贪的积聚,或者贪的部分。
‘‘Sabbe saṅkhārā aniccā dukkhā vipariṇāmadhammā saṅkhatā paṭiccasamuppannā khayadhammā vayadhammā virāgadhammā nirodhadhammā’’ti yāthāvato dassanena saccappaṭivedho ijjhati, na aññathāti kāraṇamukhena nibbedhikapaññaṃ dassetuṃ – ‘‘sabbasaṅkhāresu ubbegabahulo hotī’’tiādi vuttaṃ. Tattha ubbegabahuloti ‘‘sabbe saṅkhārā aniccā’’tiādinā (dha. pa. 277) nayena sabbasaṅkhāresu abhiṇhappavattasaṃvego. Uttāsabahuloti ñāṇabhayavasena sabbasaṅkhāresu bahuso utrastamānaso. Tena ādīnavānupassanamāha. Ukkaṇṭhanabahuloti saṅkhārato uddhaṃ visaṅkhārābhimukhatāya ukkaṇṭhanabahulo. Iminā nibbidānupassanamāha. Aratibahulotiādinā tassā eva aparāparūpapattiṃ. Bahimukhoti sabbasaṅkhārato bahibhūtaṃ nibbānaṃ uddissa pavattañāṇamukho. Tathā pavattitavimokkhamukho. Nibbijjhanaṃ paṭivijjhanaṃ nibbedho, so etissā atthīti nibbedhikā, nibbijjhatīti vā nibbedhikā, sā eva paññā nibbedhikapaññā. Anibbiddhapubbanti anamatagge saṃsāre antaṃ pāpetvā anividdhapubbaṃ. Appadālitapubbanti tasseva atthavacanaṃ, antakaraṇeneva appadālitapubbanti attho. Lobhakkhandhanti lobharāsiṃ, lobhakoṭṭhāsaṃ vā.